Uznání dluhu co to je?

Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Jednostranný úkon znamená, že není nutný podpis nebo souhlas věřitele na platnost uznání dluhu. Pokud se však v uznání dluhu nachází i dohoda o splácení dluhu ve splátkách nebo prodlužuje se tímto uznáním dluhu splatnost dluhu je třeba podpisu věřitele (tj toho, komu dlužník dluží peníze). Stejně to platí i v případě, pokud se strany v uznání dluhu dohodnou.

Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku, tj domněnku, že v době uznání dluhu dluh existoval. Věřitel tedy nemusí dokazovat v soudním řízení existenci dluhu, pokud má od dlužníka uznání dluhu.

Podmínkou platnosti uznání dluhu je, kromě obecných náležitostí, které platí pro právní úkony (§ 34 a násl.), Že uznání dluhu musí mít písemnou formu.

Z uznání dluhu musí být zřejmý důvod vzniku pohledávky (tzv. Kauza), také v něm musí být přesně určena výše pohledávky a nakonec musí obsahovat příslib dlužníka tento dluh zaplatit.

Je třeba poznamenat, že uznáním dluhu nevzniká nový závazek (nejde o novaci).

Uznání dluhu má ten účinek, že pokud ho dlužník podepsal, dochází k zastavení běhu původní promlčecí doby a místo ní ode dne, kdy došlo k uznání dluhu, začne běžet nová desetiletá promlčecí doba (podle § 110 odst. 1).

Nejenže věřitel nemusí dokazovat, že v době uznání dluhu dluh existoval, ale nemusí dokazovat ani jeho výšku. Pokud by dlužník tvrdil opak, musel by to v řízení prokázat, důkazní břemeno by spočívalo na dlužníkovi.